Autor: Jan Horák, redakční úpravy: Michal Sobek
Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.
Pro dramaturga hudebního festivalu Colours of Ostrava, Filipa Košťálka, je červenec vrcholem sezony. Na festival, ostravskou kulturu a život ve městě jsme se jej proto ptali už v dubnu, kdy jsme jej oslovili jako jednoho z několika desítek lidí, jejichž názor na Ostravu jsme chtěli znát při tvorbě nového strategického plánu města.
Jak hudba zní Ostravou a jak ji proměňuje?
Určitě zní, občas i hlasitě. Třeba festivaly Colours of Ostrava a Beats for Love v posledních pěti letech neuvěřitelně vyrostly. Colours je v top desítce evropských hudebních festivalů. Mám hřejivý pocit, když zazní jméno našeho města v zahraničí, třeba v Indii, v Senegalu nebo v Kanadě. Už nemusíme nikde klepat na dveře. Možná je to cítit jinde více než v samotné Ostravě, kde si hodnotu festivalu někdy tolik neuvědomujeme. Snad i s přispěním Colours, ale stoprocentně díky změnám ve městě, je v Ostravě více cítit takový evropský duch. Když se bavíme o hudbě, ostravská scéna je samozřejmě barvitější a nemá jen dva letní vrcholy. Máme tady filharmonii, konzervatoř, spoustu talentů, nezávislé akce, další festivaly vážné hudby. V Ostravě se rodí hudba. Pojďme zvát svět: „přijeďte do Ostravy na koncert a užijte si tady celou dovolenou“.
Je ten hudební přesah cítit v každodenním životě ve městě?
To si myslím až tolik neplatí. Kvalitních hudebních akcí a festivalů je tady během roku hodně, mnohem více hudba rezonuje v létě a zima je i obecně z pohledu kultury slabá. Taky tady chybí klubová scéna a vlastně i neformální kultura, dělaná zespodu. Držím palce všem, kteří do toho dennodenně šlapou, a často kulturu pro druhé dotují ze svých financí, energie a času. Tam to totiž začíná! Doteď vnímám například zánik Cooltouru jako velkou ztrátu a je škoda, že se nenašel způsob, jak jej udržet nebo transformovat. Byla to taková kulturně sociální laboratoř, komunitní záležitost. Jako by tady chybělo něco, co lidi sdružuje. Že si třeba dáte kafe a náhodou zjistíte, že se o kousek dál něco hraje.
To ticho v ulicích myslím souvisí i s tím, že v Ostravě zatím tolik nefunguje provázání kultury na studenty. Univerzity jsou v oblasti kultury uzavřené, nekomunikují s lidmi venku, přitom je přirozené, že se svět kultury prolíná s tím akademickým. Inspirací může myslím být Brno, které díky studentům a „erasmákům“ vytváří kulturní podhoubí zespoda, vzniká tím spousta projektů. Můžeme jít i dál. Třeba Manchester je zapojen do Music Cities Network, což je síť, která propojuje dvě velká a deset menších měst, a ti se rozhodli komunikovat hudbu jako nástroj pro změnu. Vysvětlují lidem i politikům, jak hudba funguje v rámci ekonomiky, že vydělává, že se za ní lidé stěhují. Ten potenciál mít hudbu nebo kulturu jako nástroj pro změnu společnosti je i tady v Ostravě.
A jdeme spíše tímto směrem, nebo opačným?
Vnímám to tak, že Ostrava je vlastně na počátku růstu. Můj osobní pocit je, že se to začalo lámat někdy deset, patnáct let nazpět. Nevím přesně, čím se to začalo, mohlo to být i nové sebevědomí spojené s logem !!!, vznik DOV, nebo kandidatura na Evropské hlavní město kultury a Evropské zelené město. Podstatné je, že se Ostrava přestala zabývat minulostí a začala řešit budoucnost. Třeba kandidatura na Evropské hlavní město kultury znamenala velkou změnu, i v myšlení. Byl to skvělý projekt, vzniklo spoustu věcí, které stále fungují. A vlastně zase tolik nevadí, že Ostrava nevyhrála. S trochou nadsázky jde říct, že Plzeň získala titul a Ostrava má kulturu.
Co konkrétně se v Ostravě vlastně za ta poslední léta změnilo a co vám dělá radost?
V Ostravě narážíte na čím dál víc zajímavých lidí, firem, kreativních projektů, je to inspirativní místo. Zvedla se gastronomická scéna, i když to během covidu nebylo lehké. Ostrava je pěknější, namátkou si vybavím třeba ostravskou náplavku, farskou zahradu nebo Koupark v Radvanicích. Máme skvělou MHD, ZOO, OZO je bezvadné a dělá to hezky. DOV samozřejmě. Kdo ví, co tam bude třeba za deset let. MAPPA je klíčová pro změny ve veřejném prostoru. I když si umím představit, že jsou ty změny vidět rychleji. Bylo by skvělé mít podobou organizaci jako je MAPPA také pro kulturu nebo více oborů. Možná nejdeme kupředu mílovými kroky, ale jdeme správným směrem.
Jak se odvíjí váš osobní ostravský příběh?
Sice jsem říkal, že je Ostrava občas živá a hlasitá, ale vlastně se na Ostravu dívám jako na takový klidný přístav, kde se všichni znají. Je to milé a zároveň trochu nelichotivé. Na jednu stranu je mi takový charakter města příjemný pro život, mám tady rodinu. Na druhou stranu jsem až překvapený, když narazím na místo, kde to žije.
A pracovně?
Měl jsem Ostravu vždycky za město, kde cokoliv uděláte, je to poprvé. Moc si užívám práci pro Colours, je to na celý úvazek, ale daří se posouvat i naše další akce a projekty, Festival v ulicích, Czech Music Crossroads. Nabídka z Glastonbury ještě nepřišla a opravdu na ní nečekám, není důvod (smích). Ne všechno se samozřejmě daří na sto procent. Snažili jsme se například oživit klubový festival Pendl, ale nedalo se to ufinancovat.
Když spolu s námi právě teď při tvorbě strategického plánu města zkusíte nahlédnout do budoucnosti Ostravy, jakou byste si ji přál mít? Kulturní na prvním místě?
Spíš bych chtěl Ostravu multikulturní, moderní, zelenou, kde se investuje do té rozmanitosti, do lidí, stejně jako do infrastruktury a urbanismu, veřejného prostoru. Vždycky jsme byli industriální, dnes už to není tolik o těžkém průmyslu, jako spíš o technologiích, je potřeba vytvářet podmínky pro start-upy a technologické firmy.
