Generální konzulka Polské republiky v Ostravě, paní Izabella Wołłejko-Chwastowicz, se rozloučila s Českou republikou po pěti letech plných úspěchů a výzev. V rozhovoru pro magazín POSITIV, vedeným předsedou redakční rady Radúzem Máchou, vypráví o svých zkušenostech, úspěších a o tom, co pro ni Ostrava a lidé v ni znamenají. Sdílí také své pohledy na společné hodnoty a výzvy, které spojují Čechy a Poláky, a nabízí rady svému nástupci, jak dále rozvíjet kulturu a vzájemné vztahy mezi oběma národy.
Dobrý den, paní konzulko, měla jste zde pět let velmi aktivní misi. Jak se cítíte nyní, když se vaše působení blíží ke konci?
Dobrý den, je to sice smutné, ale každý konec je i začátkem něčeho nového. Cítím se nostalgicky, ale těším se na nové výzvy. Ostrava je nádherným místem, kde se žije klidně, krásně a je tady takový zdravý přístup k životu. Hlavně lidé, konkrétně spolupráce s lidmi, to je něco, co mi bude chybět. Ale takovou jsem si zkrátka vybrala práci, pojí se s návraty, odjezdy i loučením…
Jak byste zhodnotila úspěchy vašeho konzulátu během těchto pěti let?
Generální konzulát se soustředí na bezprostřední pomoc v kritických situacích pro polské občany. Naše teritorium zahrnuje celou dálnici D1 od Polska do Brna, což znamená, pomoc lidem v nejvíc kritických životních situaci, což se nám vždy podařilo. Během mého působení se mi podařilo propojit pomoc Polákům žijícím v České republice s představiteli polské menšiny a českými úřady. Zorganizovali jsme Polskou sezónu v Olomouci a zviditelnili Polské dny v Ostravě. Zavedli jsme také Polský den v českých školách, kdy žáci zjistili, že rozumí polštině více, než si mysleli. Je důležité poukazovat na fakt, že jsou naše jazyky a kultury velmi propojené.
Studovala jste v České republice a pracovala zde dlouhá léta. Jak byste porovnala českou a polskou mentalitu?
V České republice jsem strávila celkem 23 let, což je téměř polovina mého života. První zásadní rozdíl je smysl pro humor. Při vyprávění vtipu, který mi připadal skvělý, se nikdo z českých hostů nesmál. Naopak české vtipy jsem někdy úplně nechápala.
Co nás spojuje, je touha po svobodě. Oba národy si musely svobodu vybojovat, ať už osobní nebo státní. Dále nás spojuje úcta k předkům a rodině.
Co byste doporučila svému nástupci? Na co by se měli soustředit?
Především by měl pokračovat v propagaci polské kultury a posilování vztahů mezi našimi zeměmi. Je důležité, aby česká veřejnost viděla Polsko nejen jako souseda, ale i jako krásnou destinaci.
Děkuji vám za rozhovor a přeji vám vše nejlepší v dalších letech.
Děkuji, bylo mi ctí zde působit.
Text: redakce
Foto: archiv Izabelly Wołłejko-Chwastowicz
